San Francisco aneb moje dva nejúžasnější týdny v Americe

San Francisco byl vždycky můj velký sen. Každý film, který se natáčel v tomto městě, měl u mě body navíc a i kýčovité záběry na Golden gate bridge jsem nepřestávala milovat. A když se mi naskytla možnost sem jet a vidět ho na živo, neváhala jsem ani minutu. Ani vteřinu. Neváhala jsem vůbec, protože na živo je ještě krásnější, uličky ještě strmější, Golden gate ještě větší, Alcatraz strašidelnější a lachtani na Pieru 39 ještě roztomilejší. Kalifornie je vlastně celá krásná a kdyby to jen trochu šlo, hned bych se vrátila.

Do Ameriky jsem se dostala o prázdninách v roce 2012 díky tomu, že se moje sestřenice přestěhovala do San José (městečko asi hodinu od San Francisca), kde kromě silnic, apartmánů a nákupů není skoro nic k vidění. Letenky jsem kupovala těsně před odletem, takže tenkrát vyšly hrozně draho a se spoustou přestupů, které jsem musela absolvovat. Přesněji: Vídeň-Frankfurt-Philadelphie-Chicago-Phoenix-San Francisco. Ještě teď nechápu, jak jsem to mohla zvládnout. Na letišti ve Philadephii se mi navíc stalo jedna z velmi nepříjemných věcí - nechtěli mě pustit do letadla. A teď těm dvěma černoškám v uniformě, co stojí u gatu, vysvětlujte, že jste chudáček turista s Česka, co by moc rád do toho letadla nastoupil, protože ta letenka nebyla ale vůbec levná a vy si nemůžete dovolit ani vodu natož nějakou novou letenku. Ale stal se zázrak (nejspíš) a dva pánové, kteří se dostali do letadla přede mnou, moje běsnění slyšeli a rozhodli se mi svoje místo přenechat. Posílám vám jedno velké objetí!

No a byla jsem tam. Díkybohu. Pamatuji si, jak jsem vůbec nevěděla, co bych dělala, kdybych se do toho letadla nedostala. Já chytrák jsem si totiž před odjezdem nedobila kredit, sestřenka by čekala chudák na letišti, rodiče by si mysleli, že mě unesli a rozprodali na orgány, já bych mezitím skončila jako Tom Hanks ve filmu Terminál. Ale nakonec šlo všechno překvapivě hladce a cesta jakžtakž utekla. Strávit den na cestě si od té doby můžu škrtnout ze svého "to do" listu. Z letiště jsme jely už autem (hezky po zemi) do sestřenčina bytu. A i když měla jen malý jednopokojáč, připadalo mi, že se má mnohem líp. Asi to zavinila skutečnosti toho, že mohla využívat zadarmo bazén, vířivku, posilovnu, hernu a pračky se sušičkami. Byl to celý komplex podobně malých a větších "apartmánů", které byly ohraničeny plotem, každý měl své parkovací místo a celkově jsem chtěla, aby něco takového okamžitě vzniklo u nás.

Američané jsou vesměs milí lidé, ale možná je to tím, že věděli, že jsem turista z nějaké země, o které většina z nich nikdy neslyšela, a tak jsem působila (rádoby) "exoticky". Když se nad tím totiž zamyslím, tak i já jsem na všechny turisty milá a baví mě, když se snaží mluvit česky a poznat moji zemi. V San José jsme navštívily pouze Winchester mystery house, což je dům, kde bydlela se svým manželem Sarah Winchester. Její manžel "vymyslel" známou winchestrovku-zbraň. A po jeho smrti v jejich domě údajně strašilo. A ona v záchvatu strachu nebo čehokoliv jiného začala dům různě přestavovat, aby "duchy" zmátla. Takže jsou tu k vidění například schody, které nikam nevedou, dveře, co nikam nevedou apod. Dalším místem, kde jsme byly, se stal zábavní park. Jezdily jsme na horských drahách, jedly preclíky a vozily se na řetízkáčích.

Výlet do San Francisca bylo moje největší "to musíme!". A tak jsme tam jely hned několikrát. Poprvé se podívat do centra města, do China townu, pokoupit suvenýry všem nejbližším, nafotit šikmé silnici, svést se typickou San Franciscou tramvají a projít se kolem pobřeží. Další výlet byla plavba lodí kolem Alcatrazu ke Golden gatu. V přístavu jsem se rozplývala nad lachtany, kteří tam leží hned u vás, vyvalují se na sluníčku a mají to zkrátka na háku. Daly jsme si božskou clam chowder, což je taková smetanová polévka z mušlí a sandwich a vyfotily se u Hard Rocku, kde mají ooobří kytaru před vchodem. V příštích dnech jsme ještě prozkoumaly námořní lodě, zkusily, jak studený je oceán, prošly se po nejslavnějším mostě a naplánovaly další a další výlety.

Jely jsme na pláž do Santa Cruz, do akvária v Monterey a bylo to zkrátka boží. Jeden večer jsme si daly "voraz", sledovaly filmy, zašly do Taco Bell a na nákupy. Rozhodně obrovská paráda. San Francisco řadím oprávněně k jednomu z nejlepších zážitků v mým životě a jednomu z nejhezčích míst, kde sem zatím byla. Na druhou stranu bych tu asi bydlet nechtěla, i když ano - město je to krásné, ale ty neustálé rozjezdy s autem do kopce by byly moje prokletí. Navíc tu hodně fouká a člověk si nemůže moc vzít sukně nebo krátká trička, protože (alespoň mně) byla pořád zima, a tak mám (jako největší trapák) na každé fotce kalhoty a svetr.

Zjistila jsem zde několik věcí:
..že v Česku nutně potřebujeme písečnou pláž a alespoň jedno molo se vším všudy.
..že chci pracovat v akváriu, i když mě biologie nikdy nebavila.
..že víc než práci v akváriu se chci s těmi zvířaty jen mazlit.
..že bych tady nikdy neudělala řidičák.
..že se mi moc líbí dopravní značka "no u-turn"
..a upozornění v autě na zpětném zrcátku, že "věci, které v něm vidíme, mohou být blíž, než se zdá".
..že krmení holubů je moc mainstream, protože tady se krmí veverky. A chipsama.
..že Amerika je lupínkový království.
..že makarony se sýrem jsou totálně boží jídlo.
..že jsme u nás sto let za opicema.
..že letušky nemusí být hubený, vysoký a hezký.
..že nikdo neřeší, jak vypadá v plavkách.
..že to tady zas tak levný není. Protože se to říkalo!
..že China town by mohli zavést v Brně místo Myšiny.

Amerika je pro mnohé symbol ignorace, hamburgrů a přistěhovalců. A ona tak trochu je, ale je tu krásně, lidé jsou i přes některé zeměpisné a historické nedostatky milí a pokud jen máte tu možnost, jeďte se sem podívat. Nenabízí jen mrakodrapy a přelidněná města, ale i krásné národní parky pro milovníky přírody. Ona má totiž něco pro každého. Tomu věřte.